Klér...Leon...Alarick...Alex...

Jak se bratr se sestrou shledali...-2.část

30. května 2013 v 16:45 | Klér |  Povídky
Tak tady je druhá část. Nebudu to nijak obkecávat, čtěte... :D


,,Nedala by sis trochu mléka?" zeptal se po chvilce trapného ticha, které by se dalo krájet i tupým nožem.
,,Eh, chceš mě opít?"
,,No, to né, mám jen nealko." pousmál se a vytáhl z bedny vedle postele skleněnou láhev s mlékem.
Přiťukli si a napili se. Macavity se musel držet, aby si neříhnul, jak měl ve zvyku. To se nedalo říct o Macabelle. Říhla si tak, že málem praskla okenní tabulka a dveře vyletěly z pantů. Když na ni Macavity začal užasle hledět, jen pokrčila rameny a usmála se.
Tak se bavili až do rána. Až se najednou zeptal Macabelly na její minulost, zůstala zaražená. V místnosti opět zavládlo trapné ticho, které přerušoval jen hluk z ulice.
,,Promiň, neměl jsem se vyptávat." řekla Macavity.
,,Ne, to já se omlouvám. Moje minulost není moc zajímavá." odpověděla a usrkla si mléka.
,,Přesto bych si ji rád poslechl." naléhal Macavity, až ji nakonec donutil.
,,Můj život začal celkem pěkně. Byla jsem roztomilé koťátko, které mělo radost ze života. Maminka i tatínek ze mě měli radost. Dokonce vím, že jsem měla i sourozence! Potom se vše nějak zvrtlo, rodiče se rozvedli a matka se z toho uchlastala k smrti. Alkoholické mléko je prevít. Bratr odešel dřív, než se to stalo. Hned po rozvodu. Bůh ví, kde je mu konec. Já jsem skončila na ulici. Do dospělosti jsem žila v opuštěné kůlně a živila se odpadky. Potom jsem si začala vydělávat tančením kankánu v kočičích klubech. A tak jsem se líp zabydlela v garáži rodinného domu. Dostávala jsem najíst i napít, jenže pak se rodina přestěhovala do menšího bytu a já byla opět na bodě mrazu-na ulici. Tak jsem se tak toulala až mi kamarádka nabídla u ní bydlet. Byla jsem tak šťastná! No a tak jsem se teď vracela z jednoho srazu, když jsem omylem při skoku rozbila okno. Šla po mně policie, až jsem našla tebe." dořekla a usmála se.
Macavity byl překvapen. Tohle nečekal. Udiveně na ni hleděl a nevěděl, co říct. Proto otevřel další láhev a napil se.
,,Ty mi tvou minulost vyprávět nemusíš, vím o tobě skoro všechno." řekla Macabella a napila se.
Macavity se jenom usmál a podíval se z okna na vycházející slunce. Jeho paprsky začaly osvětlovat místnost. Odlesk Macabelliiny srsti nebyl nijak zvláštní. Jako ten jeho.
,,Už budu muset jít, děkuju za krásnou noc." zvedla se a bez dalších slov vyskočila oknem ven.
Macavity ji ještě viděl, jak schází po střeše a mizí na ulici. Tato noc pro něj byla krásná. Nikdy se tak výborně nepobavil. I když byla Macabella kočka, rozhodně měla víc rozumu než nějací kocouři. Byla to inteligentní, krásná, rozumná kočka s chutí do života, což ho přitahovalo. Doufal, že na ni někde čistě náhodou narazí a znovu se s ní setká. I když tyto výhledy do budoucnosti byly dosti nemožné, Macavity v ně plně věřil. Lehnul si do pelíšku, aby zaspal to, co v noci prokecal.
Probudil se až kolem páté hodiny večer. Měl co dělat, aby stihnul západ slunce. Dal si mléko a vystartoval na ulici. Našel správný dům, usedl za komín a hleděl na nebe před sebou. Nevěděl, co se stalo, myslel přitom na Macabellu! I když se pokoušel myslet na něco jiného, pořád se mu Macabella vracela do vzpomínek. Už ani nečekal na tmu, prostě se rozběhl zpátky domů a snažil se myslet na něco jiného. Něco, co s ní vůbec nesouvisí. Už dlouho nespáchal nějakou vraždu…

***
Jo a komentujte!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 30. května 2013 v 18:41 | Reagovat

zajímavé...jak to bude pokračovat?

2 Klér Steinová Klér Steinová | 30. května 2013 v 18:47 | Reagovat

[1]: Dík a nech se překvapit ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama