Klér...Leon...Alarick...Alex...

Jak se bratr se sestrou shledali...-1.část

29. května 2013 v 19:48 | Klér |  Povídky
Čau lidičky! Mám pro vás pár zpráv:
Nedávno, jsem důkladněji procházela blog Vědmi a náhodně, jen tak, si pustila muzikál Cats.
Totálně mě to chytlo!!! :DDD I když kočky moc nemusím, ten muzikál je booží!!!
No a hned jsem si oblíbila pár postav: Tugger, Munkus, Misto, Mungojerrie, Rumplteazer, a hlavně Macavity! :DD <333 :-***
Pro ty kdo neví, o co jde, doporučuju zapojit strejdu googla ;D když zadáte Cats charaktery postav, vyjede vám tam seznam. Zkuste to proklikat, určo pochopíte :D
No a dneska jsem kreslila sebe v kočičí podobě (z jednoho snu, možná o něm napíšu později) no a jelikož se mi to nepovedlo (nečekaně), udělala jsem z toho Macovu ségru Macabellu! :DDD
A tady je povídečka :D


Macavity se toulal potemnělou ulicí, kterou osvětlovalo zapadající slunce. Přeskočil jakousi střechu od garáže a pak na střechu domu. Opatrně si sedl za komín a pozoroval západ slunce za kopec. Tento pohled si vychutnával tři roky každý večer. Stejné místo, stejné slunce. Jen on byl čím dál tím víc starší. I když ještě neměl šedé fousky, už to nebylo to co za mlada. Byl v nejlepším věku, ale něco tomu chybělo. Ženská?
Slunce osvítilo naposled jeho tvář, pak zapadlo a zůstala po něm jen krásná obloha. Macavity nebyl takový velký padouch, tento pohled ho mnohokrát rozplakal. No teď málem taky. Jenže jako pán kočičího světa zločinu, po kterém pátrá i Scotland Yard, nemohl brečet! Byl hrdý na své záporné postavení. Jenže někde tam uvnitř, tam dole se ukrývalo to miloučké koťátko, které si hrálo doma s klubíčkem vlny. Ještě tam chvíli seděl, když slunce zapadlo, seskočil stejným způsobem dolů a vydal se domů. Bydlel na půdě městského domu. Vyskočil na strom, pak na okap a hup oknem na půdu. Vklouzl tam hladce jako správná kočka, tiše a lehounce, svalil se do pelíšku a usnul.
Probudil se něco po půlnoci. Dál nemohl usnout. Hluk z domů, rachot aut a ještě k tomu pronikavé světlo úplňku. Vstal a nalil si misku mléka. Když seděl na posteli, ozval se za ním šelest. Prvně se lekl a rychle se otočil. V okně se zobrazil kočičí stín. Macavity se uklidnil. On je přece ten největší zločinec! Nebude se bát svého vlastního druhu! Když ale skočil stín dovnitř jeho "bytu" trošku nadskočil leknutím. Stín vstal ze země a otočil se směrem k Macovi. Když vyšel do většího světla, Mac nemohl uvěřit svým očím. Viděl jakoby sám sebe! Červeno černo bílá srst, stejný obličej, ale ženský! On v ženské podobě! Kočka byla také překvapená. Nejen proto, že viděla sebe samu, ale i proto, že v této tváři poznala zločinný výraz. Výraz Macavityho. Když chodila sama domů, musela si zjistit vše o svém možném vrahovi. Kdyby jí Macavity nestál v cestě, vyskočila by zpět ven. Alespoň začala couvat a zkoušela se od něj dostat co nejdál.
,,Ne, počkej, nemusíš se bát." utěšoval ji Mac s nataženýma rukama.
Kočka stále couvala.
,,Neublížím ti. Neboj se!"
,,Bojím! Vím kdo jsi! Macavity, zločinec a padouch celého kočičího světa! Pátrá po tobě i Scotland Yard! Máš rád nealkoholické mléko, protože po alkoholickém máš vidiny! Myši moc nežereš, radši máš krysy, žiješ sám…"
,,Teda, víš toho o mně víc než já sám!" zalichotil jí Macavity a tím jí umlčel.
Bál se, co by ještě vyžvanila. Kočka se usmála. Mac věděl, že má částečně vyhrané. Chtěl vědět o této kočce co nejvíce.
,,Ehm… Jsem Macavity… I když to víš, zdvořilost nade vše."
,,Já jsem Macabella. Není to náhoda?" usmála se.
Mac jí políbil ruku. Věděl, že to na ženy zabírá. Teda alespoň na těch osm, co měl za poslední dva roky.

***
Prosííííííííím komentujte! Chcete pokračování? Mám to docela dobře vymyšlené!! Komenty, komenty! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 29. května 2013 v 19:51 | Reagovat

Docela zajímavě napsaný. Je vidět, že se zlepšuješ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama