Klér...Leon...Alarick...Alex...

Pobyt na Glamisu - 2.část

27. dubna 2013 v 12:18 | Klér |  Povídky
Tady je další část děsivého pobytu. Psala jsem to včera večer,ale už jsem to nestihla sem přidat. Proto prosím buďte ohleduplní při čtení nesmyslných slátanin.
Je nuda to obkecávat tak si to přečtěte.


,,Byl jeden den před Vánocema.Sněhu bylo po kolena a skleněných zrcadel na cestách nepočítaně.Muž,bydlící ve starém domě na kopci za vesnicí připravoval svůj plán.Když se díval z okna na zasněženou vesnici plnou dětí,tahajících sáňky a stavících sněhuláky,na tváři se mu zašklebil šibalský úsměv.Začalo se stmívat.Muž rozsvítil lampičku na stole.I pouliční lampy začaly svítit.Všechny děti utíkaly domů na večeři a horké kakao.Ulice se vyprázdnily.Občas bylo slyšet mňouknutí kočky nebo štěkot psů.Muž si oblékl kabát,nasadil huňatou čepici a vydal se zasněženou pěšinkou dolů z kopce směrem k vesnici.Sněhové vločky,připomínající v té tmě tanečnice nebo baletky mu zalepovaly oči.Šel obvyklou cestou jako každý den,kterou chodíval už alespoň měsíc.Nahlédal do oken každého domu a zjišťoval,kde všude bydlí rodiny s dětmi.Za ten měsíc už sice znal každý dům a jeho obyvatel nazpaměť,musel se ale ujistit.Musel si být jistý,že jeho plán vyjde na sto procent. Když obešel celou vesnici, vydal se zpět do svého domu.
Konečně bylo ráno. Ten tajemný den, kdy se plní všechny sny a přání. Tento den měl být však úplně jiný. Měl změnit celou podstatu Vánoc," odmlčel se. Všichni s napětím nadýchali. Čekali, že Tom, vzhledem k tomu, jak rád zabíjel mouchy, udělá pořádný krvák "Den ubíhal rychle. Maminky připravovaly krocany, otcové s dětmi zdobili stromečky a vyvěšovali poslední vánoční výzdobu. Příbuzní přijížděli do domů svých dcer, synů, sester a bratrů, aby společně oslavili svátky klidu a míru. Všude byly slyšet koledy a dětský smích.
Muž na kopci to vše sledoval. Už brzy to mělo skončit. Už brzy bude ve vesnici slyšet jen pláč. Už večer. Už zítra!
Smích utichl. Nastal večer. Rodiny spokojeně a beze slov konzumovaly večeři. Celá atmosféra zasněžené vesnice působila kouzelně. Muž seděl v křesle a vnímal to úplně jinak. Žádné kouzlo, žádná atmosféra. Prostě to pro něj byl jako normální den. Obyčejný den. I když ne stejný. V modrých očích pod hustým obočím se mu zobrazil vztek. Poté, po sklence whisky usnul.
Ve čtyři hodiny ráno zazvonil šílený budík. Muž procitl, podíval se na hodinky s kovovýma ručičkama a zašklebil se. Po tmavé kávě a kousku vánočky na snídani se oblékl do obleku Santy Clause a vydal se dolů z kopce. Zastavil se u prvního domu. Opatrně páčidlem otevřel dveře. Bylo jasné, že celá vesnice spí. Když se vkradl do předsíně, omylem shodil stojan na deštníky. Po otevření malou místnost ozářilo světlo pouliční lampy. Z předsíně se dalo krásně dostat do obýváku, kde na něj čekaly, jakožto na Santu Clause sušenky a mléko. Když viděl usměvavou tvář na perníčku na talířku, celý stoleček převrhl. Shodil stromeček, ponožky na krbu, ale jak chtěl odejít z místnosti, zakopl o kábl od televize a rozrazil si lebku o podstavec, na kterém televize stála. Z jeho hlavy mu vytryskla čerstvá krev. Chtěl utéct, jenže nemohl. Jeho mrtvé tělo padlo na bílý huňatý koberec, který okamžitě změnil barvu do ruda. Jenže pak se něco stalo. Rána jakoby se mu zacelila! Znovu vstal a byl ještě zuřivější. Vyšel ven z domu a vešel do dalšího. Tam své činění opakoval. A pak si všechny dárečky nechal a odešel zpět domů. KONEC!" dopověděl Tom a čekal aplaus.
V místnosti bylo ticho. Po minutě mlčení se ozvala Elena:
,,Nechápu strašidelnou pointu!"
,,To my všichni! Tome, bylo to dobré, ale mohl jsi to ukončit už u toho, jak spadl na tu zem v tom obýváku. Byl by to masakr! Ale ty jsi z toho vlivem těch dárečků udělal pohádku leda pro Saru." dodala Klér.
,,Malá Margareth mi z toho dočista usnula!" řekla ještě Vimi, když se podívala na kotě ve své náručí.
,,Hej, kde je Sara?" zeptal se po chvilce Maucirus, který si všiml, že spacák vedle něj je prázdný.
,,Copak manekýne, chybí ti?" zeptala se rýpavě Mišel.
,,Ne, jen mi je divné… Že by fakt dostala strach?" odpověděl, a Tom při těch slovech pohodil vlasy a zatvářil se s výrazem ,Prý nestrašidelná'.
,,Třeba šla jen na záchod." ukončila debatu, ohledně jednoho kotěte Nuala a přitiskla se k Abeovi.
,,Tak, kdo bude pokračovat?" zeptala se Liz.
,,Můžu já?" ozval se Nuada.
Liz mu dala pokyn.
Ten se nadechl a začal vyprávět:
,,Stalo se to před šestnácti lety. Byl jsem v Irsku, kde jsem mohl velet Zlaté armádě. Potřeboval jsem k tomu, jen druhou polovinu koruny. Věděl jsem, že Abe…"
Než to stačil dopovědět, mrskl po něm Hellboy bačkoru, kterou měl Abe vedle spacáku se slovy:
,,Tak hele elfe, ty příběhy si máme vymyslet! Ty tady říkáš historii! Takže buď si něco jiného rychle vymyslíš nebo půjde na řadu někdo jiný!"
,,Když já nic jiného neznám!" odpověděl elf.
,,Někdo další?" odpověděl Hellboy, který se tou věcí nechtěl dál zabývat.
,,No tak třeba já." ozvalo se asi o dva spacáky dál než seděl Hellboy.

***
A teď mám ještě dodatečné dvě věci:
1.Vědmi, chceš být v této povídce nebo v nějaké jiné?
2.KOMENTUJTE!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 27. dubna 2013 v 13:43 | Reagovat

jistě by bylo docela zajímavý se zde objevit, ale nechci narušovat nejspíš už poměrně přesně nalinkovaný děj povídky :D

jestli můžu, sprostě si tu zažádám o nějakou povídku "with me" :D

p.s. - Voldy to zabil :D :D

2 Klér Steinová Klér Steinová | 27. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

Tak tady je pro tebe malé info:klidně se zde zjev,páč nemám ještě zbytek domyšlený a nějak jsem tě tam chtěla zapojit. :D a jinak povídky with you,by mohla být taky dobrá :D.A jinak  děkuji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama